Termín „internetová stránka“ je příkladem toho, kdy v našem, tedy českém právním řádu, říkáme A, ale máme na mysli B. Tedy něco jiného. Zde konkrétně webovou stránku.
Hlavním rozdílem mezi nimi je to, že žádné internetové stránky ve skutečnosti neexistují. Pojďme si to vysvětlit.
Není internet jako služba
Internet je jedna konkrétní celosvětová síť, propojující velké množství jednotlivých počítačů, a její vlastní jméno by se tak mělo psát svelkým počátečním písmenem. Dnes už jej ale píšeme s malým počátečním písmenem, protože jsme Internet spostupem času začali vnímat spíše jako určité prostředí, ve kterém jsou provozovány různé platformy a poskytovány různé služby. Mezi ty nejznámější dnes patří elektronická pošta a web. A třeba také Facebook, Instagram, X, dříve Twitter, dále třeba YouTube, různé messengery jako Whatsapp, Telegram, Signal a další.
Každá ztěch služeb a platforem pracuje snějakou svojí jednotkou. Třeba elektronická pošta přenáší jednotlivé zprávy. V sociálních sítích se pracuje sjednotlivými příspěvky. Na YouTube zase sjednotlivými videi. No a služba World Wide Web, zkráceně jen web, pracuje se stránkami, které jsou vzájemně propojeny pomocí hypertextových odkazů. To je to, na co klikáme, abychom se dostali z jedné webové stránky na jinou webovou stránku.
Má tedy smysl mluvit o webových stránkách, o zprávách elektronické pošty, o příspěvcích na sociálních sítích a podobně. Ale o internetových stránkách nikoli, protože internet jako takový žádné stránky nemá. Ať už jej vnímáme jako celosvětovou síť, propojující velké množství jednotlivých počítačů, nebo jako prostředí, ve kterém jsou provozovány různé platformy a poskytovány různé služby.
Nebo ještě jinak: internet a web nejsou jedno a totéž. Web je jedna se služeb, provozovaných v prostředí Internetu. Web pracuje se stránkami a hypertextovými odkazy mezi nimi, a je přibližně o deset let mladší než internet. Internet jako takový se stránkami nepracuje.
Náš právní řád trvá na internetových stránkách
Náš právní řád i přesto systematicky pracuje s internetovými stránkami, místo s webovými stránkami. Nebylo tomu tak ale vždy. Třeba od roku 2008 jsme měli vyhlášku č. 64/2008 Sb., která se zabývala přístupností webových stránek pro osoby se zdravotním postižením.
Tato vyhláška ale byla vroce 2019 nahrazena zákonem číslo č. 99/2019 Sb., který již mluví o internetových stránkách a jejich přístupnosti.
Za zmínku určitě stojí, že jde o transpoziční zákon unijní směrnice zroku 2016, která byla zveřejněna vúředním věstníku Unie, a to včeském překladu ještě jako směrnice o přístupnosti webových stránek a mobilních aplikací.
Pak jsme si ale vynutili opravu oficiálního překladu tak, aby česká verze místo původních „webových stránek“ pracovala s „internetovými stránkami“.
Podobný osud později potkal třeba prováděcí rozhodnutí Komise k harmonizované normě pro webové stránky a mobilní aplikace, jejíž česká verze musela být také přejmenována a všechny zmínky o čemkoli „webovém“ musely být změněny na „internetové“.
Dnes je tomu stejně u dalších právních předpisů v našem právním řádu: všude se systematicky mluví o internetových stránkách, místo o webových.
Web page, web pages a website
To, jak náš právní řád systematicky lpí na internetových stránkách, přináší ještě jeden zajímavý problém. Původní anglická terminologie totiž rozlišuje tři různé věci:
Například autor tohoto videa provozuje tři takovéto weby: jeden jako archiv svých článků a přednášek. Druhý věnovaný problematice elektronického podpisu a datových schránek. A třetí věnovaný historii Internetu a jeho služeb vČR.
Dva překlady pro tři různé významy
Náš právní řád ale má pro tyto tři možnosti jen dva možné překlady: a to termín „internetová stránka“, tedy jednotné číslo, jako překlad pro anglické „web page“. No a pak již jen termín „internetové stránky“, tedy v množném čísle, který připadá v úvahu jak pro anglické „web pages“, tedy pro webové stránky v množném čísle, tak i pro anglické „website“, neboli pro celý web, či dokonce celé weby (v množném čísle).
Jinými slovy: náš právní řád nedokáže jednoduše a jasně rozlišit mezi případem, kdy je myšlena jen nějaká skupina webových stránek, například onen článek rozdělený do několika webových stránek, a případem kdy je myšlen celý konkrétní web. Například web nějakého časopisu, firmy, orgánu veřejné moci apod. V praxi se přitom termín „internetové stránky“ vykládá a používá spíše ve smyslu celého webu.
Dobře je to vidět na již zmiňované unijní směrnici o přístupnosti zroku 2016. Ta je v angličtině formulována jako směrnice o přístupnosti „websites“, tedy celých webů.
Například slovenská verze překládá anglické „website“ jako „webové sídlo“.
Jen česká verze tedy po vynucené opravě mluví o internetových stránkách i tam, kde jde o celé weby.
Co říká judikatura?
Zatímco na úrovni zákonů a vyhlášek se dnes již setkáváme výhradně s internetovými stránkami, v judikatuře to tak jednoznačné není, a často zde narazíme i na webové stránky. A že to s terminologií kolem internetových, resp. webových stránek není jednoduché ani dořešené, dokládá třeba i následující stanovisko Nejvyššího soudu, které klade faktické rovnítko mezi „internetové“ a „webové“ stránky.
pojmy internetová (či též webová) stránka ani internetové (či též webové) stránky nejsou žádným právním předpisem definovány. Odvolací soud správně uvedl, že česká terminologie v této oblasti není zcela ustálená, avšak zejména pomocí jednotného a množného čísla se rozlišují původní anglické výrazy „web site“ (internetové stránky jakožto souhrn jednotlivých webových stránek sjednocených pod určitou doménou) a „web page“ (internetová stránka jakožto jednotlivá webová stránka, která se zobrazí v okně internetového prohlížeče po zadání konkrétní adresy do adresního řádku).
Toto stanovisko Nejvyššího soudu, které pochází z jeho rozhodnutí 20 Cdo 4449/2018, potvrzuje i výklad plurálu „internetové stránky“ ve smyslu celého webu, resp. anglického „website“.
Ze stejného rozhodnutí Nejvyššího soudu pochází i právní věta R 109/2019, která klade stejné faktické rovnítko mezi internetovými a webovými stránkami:
Ukládá-li exekuční titul bez bližší specifikace zveřejnit omluvu na určité internetové stránce, lze tuto povinnost splnit pouze zveřejněním omluvy na této internetové stránce (jakožto jednotlivé webové stránce, která se zobrazí v okně internetového prohlížeče po zadání její adresy do adresního řádku).