Lidé si často myslí, že když jim něco přijde datovou schránkou, že nemusí přemýšlet a zkoumat, od koho to je. Tedy kdo to vytvořil a kdo jim to posílá. Není to ale pravda. Jasné je pouze to, ze které datové to někdo posílá. Nikoli kdo to posílá. Ani kdo vytvořil to, co mohl poslat buď on sám, nebo i někdo jiný.
Datové schránky informují příjemce jen o tom, ze které datové schránky jim konkrétní zpráva přišla. Informaci o tom, kdo konkrétní způsobil její odeslání (neboli: kdo konkrétní byl tzv. odesílající osobou), si datové schránky standardně nechávají pro sebe. Příjemce informují jen o typu uživatele, který odeslání způsobil.
Přepis:
Jedním z mýtů kolem datových schránek je představa, že když vám něco přijde do vaší datové schránky, je jasné, kdo vám to posílá. Tedy že odesílatel je vždy známý, jednoznačně identifikovaný, a že se můžeme vždy spoléhat, že to byl skutečně on, či ona.
Není to ale pravda.
Také ale není úplně jednoznačné, koho považovat za "toho, kdo nám něco posílá". Tak si to nejprve zkusme trochu rozebrat na příkladu z tradičního papírového, přesněji listinného světa.
Zde to může vypadat tak, že někdo sepíše nějaké své sdělení, například nějakou žádost, poptávku, objednávku, stížnost apod., a pak požádá někoho jiného, aby jím popsaný list papíru vložil do obálky a odnesl na poštu. Může to být třeba jednatel firmy, který sepíše objednávku, a požádá sekretářku o zajištění všeho dalšího. A tak sekretářka vloží objednávku do firemní obálky, zjistí konkrétní adresu toho, komu je objednávka určena, napíše ji na obálku, nalepí na ni známky, a obálku zalepí a vhodí do nejbližší poštovní schránky.
Koho bychom ale měli považovat za odesílatele? Jednatele, který sepsal příslušné sdělení, nejspíše jej také svým jménem podepsal, a rozhodl i o tom, komu je jeho sdělení určeno? Nebo sekretářku, která prakticky naplnila jeho pokyny? Nebo snad poštovní schránku, do které byla obálka vhozena?
Z pohledu příjemce je podstatné vědět, od koho pochází příslušné sdělení. Tedy kdo jej sepsal, i kdo jej podepsal. Naopak kdo jej vložil do obálky a vhodil do poštovní schránky (a které konkrétní schránky), je pro příjemce obvykle zcela nepodstatné.
V případě datových schránek to funguje v principu stejně: někdo, říkejme mu třeba původce obsahu, sepíše nějaké sdělení, nyní již v elektronické podobě, a měl by jej také podepsat. Pak musí nastoupit někdo, kdo má právo přístupu do datové schránky a právo odesílat z ní datové zprávy.
Takovýto uživatel je v systému datových schránek označován jako odesílající osoba. Nejprve, při sestavování nové datové zprávy, v adresáři vyhledá adresu cílové datové schránky, do které má být datová zpráva přenesena. Pak vezme příslušný elektronický dokument, případně více dokumentů, třeba i od různých původců obsahu, a vloží je do nově sestavované datové zprávy. Může i vyznačit, komu, resp. které osobě má být zpráva jako celek předána, do jeho rukou. Pak zprávu odešle.
Teď se na to podívejme očima toho, kdo jako příjemce dostane samotné sdělení do svých rukou a má s ním nějak naložit. Co by jej mělo zajímat primárně? To, kdo je původcem obsahu? Nebo kdo je odesílající osobou? Nebo snad ze které datové schránky mu zpráva přišla?
Realita datových schránek je taková, že příjemce se dozví jen to poslední: tedy ze které datové schránky mu přišla zpráva, obsahující příslušné sdělení. A držitel této schránky je mu dokonce prezentován jako odesílatel zprávy.
O odesílající osobě, neboli o uživateli, který v příslušné datové schránce sestavil obsah datové zprávy, zvolil cílovou datovou schránku, rozhodl o čase odeslání a dal k němu pokyn, se příjemce dozví jen to, do jaké skupiny uživatelů datových schránek spadá. Zda to byla některá oprávněná osoba, nebo některá pověřená osoba, případně některý z administrátorů, či zda to byla nějaká spisová aplikace.
K tomu je dobré si připomenout, že každá datová schránka může mít v každé skupině více uživatelů s právem odesílat datové zprávy. Tedy více oprávněných osob, více pověřených osoba a tak dále.
Konkrétní identitu odesílající osoby systém datových schránek nejspíše nepovažuje za důležitou, a tak si ji standardně nechává pro sebe a příjemci ji nesděluje, ani nedává možnost si ji nějak vyžádat. Jedinou výjimkou je případ, kdy se odesílající osoba sama rozhodne vystoupit z anonymity a vynutí si připojení údajů o své konkrétní identitě k odesílané datové zprávě. Pouze pak se příjemce dozví, kdo konkrétní způsobil odeslání.
Pojďme si to nyní zrekapitulovat: původcem obsahu je vždy ta osoba, která sepsala příslušný obsah, respektive dokument. O koho konkrétně jde, by se mělo poznat z obsahu dokumentu. A že je tomu skutečně tak a že nejde o nějaký podvrh, resp. o obsah sepsaný jménem jedné osoby někým jiným, by měl dosvědčovat podpis původce obsahu. Ostatně, právě proto se lidé podepisují pod to, co napsali, a to jak v tradičním listinném světě, tak i v tom elektronickém.
V listinném světě už na dalším přenosu podepsaného obsahu nezáleží. Je jedno, kdo popsaný list papíru vložil do obálky. Stejně tak je jedno, do které poštovní schránky ji vhodil, případně na které přepážce které pošty ji odevzdal. Údaje o odesílající osobě a konkrétní schránce či poštovní přepážce se obvykle nikde ani neuvádí.
Zato v prostředí datových schránek to vypadá, jako kdyby tomu mělo být přesně naopak. Příjemce je v samotné datové zprávě i v doručence informován hlavně o tom, ze které datové schránky mu datová zpráva přišla, a kdo je držitelem této schránky. A je mu naznačováno, že odesílatelem je právě tato datová schránka, resp. její držitel.
O odesílající osobě se, až na popisovanou výjimku, příjemce dozví jen to, do které skupiny uživatelů spadá. Nikoli kdo konkrétní to byl.
Nicméně ani držitel datové schránky, ani odesílající osoba nemusí být původcem obsahu. To, kdo mu něco píše, či které osoby mu co píší, se příjemce dozví primárně z dokumentů, které mu přišly v příloze datové zprávy. To mohou být úplně jiné osoby než ta, která tyto dokumenty vložila do datové zprávy a dala pokyn k jejímu odeslání. Či ta osoba, která je držitelem datové schránky.